Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bible - Znáš ji?
? Ó, promiňte! Nechtěl jsem rozvířit tolik prachu. Jen mě zajímalo, kdo se to skrývá po d takovým tlustým šedým závojem.
§ Skrývá? Co to říkáte? Já že se skrývám? To je smutné! Chci přece, aby mě lidé četli. Nechci ležet pod vrstvou prachu. Vždyť jsem přece BIBLE!!
Bible? Aha! A to má na mě udělat nějaký dojem? Knih je přece jako mořského písku. Co je tedy na Vás tak zvláštního? Jistě, působíte docela pěkným dojmem. Solidní výtisk v jednom svazku. Dobrý papír. Především je nápadný Váš objem. Moment, počkejte – Cože, skoro tisíc stran? Kdo tolik píše?
§ Víte, Já jsem vlastně celá knihovna. To naznačuje už můj název. Je totiž řeckého původu a znamená v doslovném překladu "knihy". jsem sbírkou 66 knih, které byly napsány v průběhu 1500 let. K mým autorům patří kněží a králové, vzdělaní lidé, ale i rybáři a řemeslníci.
Moment, pomalu. Ale vysvětlete mi, prosím, jak se mohlo tolik knih z tak různých časových období a od tak odlišných ¨pisatelů vejít do jedné knihy? To musí být pěkný zmatek!
§ Konečně se dostáváme k tomu, abychom hovořili o mém obsahu. Proč mohlo být těchto 66 knih sjednoceno v jednom svazku? Protože mají všechny jediné téma: Boží dějiny s člověkem. Kdo mne čte, ten se dozví, kdo je Bůh. Nebo jinak vyjádřeno: jaký je Bůh. Jak jedná a co od lidí očekává. Dává poznat, proč člověk žije a jaký je jeho životní cíl. A také proč je vnitřně tak nevyrovnaný. Otevřete nyní moje první stránky. Vidíte, je tu nejdříve obsah, jako u jiných knih. Ten vám ukáže, že moje knihovna má dvě oddělení. První je pojmenováno "Starý zákon", druhé "Nový zákon". Starý zákon začíná od stvoření světa. Vesmír a člověk nevznikl náhodou, stvořil je totiž Bůh – to se tam všechno píše. Bůh dal člověku jedinečný úkol. Pověřil ho, aby v jeho zastoupení ochraňoval ostatní stvoření na zemi. Ale člověk se nespokojil jen s úlohou zástupce. Chtěl se stát sám číslem jedna. Odloučil se od Boha, což přineslo hrozné následky pro něho i pro celé stvoření. Z ochránce prostředí se stal jeho ničitel.
Myslíte, že problémy, které nám lidem přerůstají přes hlavu, například devastace přírody, jsou toho důsledkem? A o tom všem se píše v Bibli?
§ Samozřejmě. U mne se můžete dočíst, kde a jaké jsou kořeny této skutečnosti. Dám vám také odpověď na otázku, co se vlastně stalo s člověkem. Proč je stvořením, které na jedné straně dovede činit velkolepé věci, a na druhé straně je schopno hrozné brutality a zla. Naštěstí nezůstává Starý zákon jen u této analýzy, ale spíše ukazuje, jak se Bůh vždy znovu a znovu snažil navázat s člověkem kontakt. Neustále ho vybízel, aby se k němu vrátil. Zvolil si izraelský národ, aby v něm přinesl celému lidstvu zvěst o vysvobození. Nakonec – a o tom se pojednává v druhé části, v Novém zákoně – Bůh sám přichází v osobě Ježíše Krista na tuto zem. V Ježíši ukazuje Bůh zřetelně, jak si vlastně život člověka představuje. Ale ještě víc - v Ježíši Bůh řeší i problém lidské viny. Ve své lásce se postaral o to, aby přerušené vztahy mezi Bohem a člověkem byly skrze Něho znovu obnoveny.
No dobře. Vysvětlení, které jste uvedla, se zdá být nadějné. Ale když těchto 66 knih psalo tolik různých lidí a v tak velikém časovém rozmezí, pak přece nemůže nikdy dojít k jednotnému záměru!
§ Ptal jste se na začátku, zda jsem snad něco zvláštního. Aniž bych chtěla být neskromná, musím vás ujistit: ANO, jsem! Ne kvůli mé velikosti, ani ne kvůli kvalitě papíru, ale kvůli mému obsahu. Podívejte se: Všichni, kteří mě četli, si povšimli, že tvořím i přes velký počet autorů jednotný a obsahově souvislý celek. A že jsem, přes své vysoké stáří, stále velmi aktuální.
Jak si to vysvětlujete?
§ To spočívá v tom, že sám Bůh stojí za lidmi, kteří mě psali. Postaral se o to, aby jeho poselství předali dál. Musí je slyšet lidé všech časů a na všech místech země, aby se vrátili zase do společenství se svým Tvůrcem!
Rozuměl jsem Vám dobře? Vaše úloha je přivést člověka znovu do spojení s Bohem?
§ Přesně tak. Jsou lidé, kteří mě čtou jako knihu dějin. Dávám sice zprávu o velkém počtu dějinných událostí, ale to není všechno. Jsou zase lidé, kteří mě čtou jako návod k životu s vysokou morálkou. Nabízím skutečně solidní základy k vzornému životu. Ale jsem něco víc, mnohem víc, než nějaká dějeprava nebo sbírka dobrých pravidel a zákonů. Ve mně a skrze mě hovoří Bůh k člověku. Skrze mě chce člověka obdarovat. A skrze mě chce člověka znovu povolat do svého obecenství. Rozumíte mi teď, když považuji za lidskou katastrofu, že se na mně tvoří silná vrstva prachu?
§§§ Měli byste tedy zájem?? Chtěli byste se více dovědět o této knize knih? Měli byste tedy začít číst Bibli. Velkou pomocí při čtení Bible může být plán na její čtení. Každého dne se v něm krátce vyloží biblické slovo. Podněty k přemýšlení a otázky pomáhají, aby se Bible stala osobní pomocí ve všedních dnech. takový rozvrh čtení vydávají téměř všechna křesťanská společenství v různých formách. Například: "Na každý den", "Hesla", "Ranní chvilky", které si můžete obstarat v místních křesťanských společenstvích před začátkem nového roku. Zvláště pro mládež je velmi oblíbený časopis "Deník mladých", vydávaný křesťanskou misií Nová naděje. Přejeme vám radostné a požehnané čtení knihy knih – Bible! Kdo tak upřímně činí, nebude toho litovat!! 

Je Bible Slovo Boží???
 – „Všelikéť Písmo od Boha jest vdechnuté ..“ (2. Tim. 3.16). – „Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni byvše, mluvili svatí Boží lidé“ (2. Petr 1.21)
Mnozí lidé se často ptají, odkud to víme, že Bible je Slovo Boží. Na tuto otázku bych chtěl dát odpověď. V dnešní době mnoho lidí přijalo Bibli za knihu Božího zjevení. Většina ji však doposud vnímá jen jako knihu legend a bájí. Někteří ji snad přijali jako knihu židovské historie. Co nám tedy dokazuje, že Bible je Slovo Boží?
1. Dokonalá přesnost
Bibli napsalo asi 40 lidských autorů. Psali ji v řeči hebrejské a řecké (některé oddíly byly napsány v aramejštině). Toto jim trvalo kolem 1600 let. I když je zde toto dlouhé období vzniku Bible (od Genesis po Zjevení – celých 66 knih), máme v Bibli jedno téma: „Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo“ (Lukáš 19.10). Kdybychom dnes dali jedno téma 40 lidem, napíší nám 40 různých článků nebo 40 jiných knih, protože každý člověk má své názory a svůj způsob psaní. V Bibli však máme jednotu. Je to proto, že Duch svatý byl hlavním autorem. On vedl všechny pisatele, aby psali to, co On jim zjevil.
Na stavbě veliké budovy pracuje často několik set lidí. Jedni měří, druzí kopou základ a další základ zalévají. Potom vidíme, jak jedni stavějí stěny, další pokládají podlahy, jiní zavádějí elektrické vedení, telefon atd. Za několik měsíců nebo let na místě, kde dříve nic nebylo, máme ukončenou krásnou stavbu. Jak se to stalo? Architekt všechno připravil a stavitel s dělníky stavěl podle jeho plánu. Podobně Bůh „proplánoval“ Bibli. Duch svatý potom pouze vedl svaté Boží lidi, aby ji psali podle Jeho plánu.
Pouze Bible nám zjevuje, odkud člověk pohází, proč je na této zemi a kde bude trávit věčnost. O tom, že Bůh je láska, že nenávidí hřích a miluje hříšníka, se dočteme opět jenom v Bibli.
2. Splněná proroctví
Splněným proroctvím myslíme skutečnost, že v Novém zákoně se vše stalo tak, jak to bylo předpovězeno před mnoha lety ve Starém zákoně. Zde mám na mysli hlavně proroctví o příchodu a práci Pána Ježíše. Ve 2. kapitole Lukášova evangelia čteme, že Kristus se narodil panně Marii v Betlémě Judově. Toto řekl prorok Izaiáš (7.14) již asi 800 let předtím. Prorokoval: „Aj panna počne a porodí syna..“ Prorok Micheáš zase oznámil, že Kristus se narodí v Betlémě. Napsal: „Ale ty, Betléme Efrata, jakžkoli jsi nejmenší mezi tisíci judskými, z tebe vyjde ten, ,kterýž má býti Panovníkem v Izraeli“ (Micheáš 5.2). Proroci nepsali pouze o zázračném narození Krista. Oni psali i o Jeho hanebném umučení na kříži. (čti Žalm 27, Izaiáš 53, Zachariáš 12 a 13). Žalmista popisuje celé ukřižování, Izaiáš připodobňuje Krista k Beránkovi, který jde k zabití. Proroci mluvili i o tom, že Kristus vstane slavně z mrtvých (Žalm 16.10, Daniel 9.26), že odejde do nebe a že se zase vrátí v slávě a moci, aby soudil živé i mrtvé. Tato prorocká slova se splnila. Kristovo narození z panny (Izaiáš 7.14), Jeho příjezd do Jeruzaléma na oslátku (Zachariáš 9.9) i to, že byl zrazen a prodán za 30 stříbrných (Zachariáš 11.12) je víc než pouhou náhodou. To nám dokazuje, že Bible je Slovo Boží.
3. Bible převyšuje všechny ostatní knihy svým vysokým morálním standartem
V Bibli máme mnoho mužů a žen, kteří vynikají svou vírou a zbožností. Byl to například Abraham, David, Daniel, Ester a jiní. Všechny a ve všem převyšuje Kristus. On žil podle toho, jak kázal. Jedině On se mohl podívat do očí svých nepřátel a říci: „Kdo z vás mě usvědčí z hříchu?“ (Jan 8.46). Budha (narozen asi 500 let před Kristem) a Mohamed (narozen asi 500 let po Kristu) se Kristu v ničem nevyrovnají. Pán Ježíš je převyšuje v moci, moudrosti i v morálce. Standart Kristovy morálky byl a zůstává na nejvyšším stupni. Jeho nároky vyžadují až dodnes oběť a sebezapření. Ježíš praví: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže viděti království Božího. Musíte se znovu zroditi.“ (Jan 3.3 a 7). „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, vezmi svůj kříž a následuj mne“ (Matouš 16.24). Těmito slovy nám Kristus praví, že do rodiny Boží se musíme narodit, a potom se musíme tak chovat tak, jako dítky. To znamená, že křesťan má žít v pondělí tak, jak se modlil v neděli. Má být upřímný a opravdový, ať je v kostele, doma, v práci nebo na dovolené. Má si uvědomit, že Bůh ho vidí a lidé pozorují, ať je kdekoli. Žádná jiná kniha na světě lidi neučí, aby milovali své bližní jako sebe, a dokonce aby milovali své nepřátele (Matouš 5.43-44). 
4. Nezničitelnost Bible
To, že Bible zůstala hledanou knihou, nám také dokazuje, že je to kniha Boží. Bible přežila útoky svých nepřátel i nedbalost svých přátel. Snad žádná jiná kniha na světě nebyla tak zesměšňována a tak přísně kritizována, hlavně v poslední době, jako právě Bible. Ale přes všechny útoky a zkoušky Bible je zde. Dnes je přeložena do více než 1400 Jazyků a nářečí. Dnes ji najdeme po celém světě mezi chudými i zámožnými, v domech i v kostelech, ve školách, v nemocnicích, v hotelích i ve věznicích. Ať je Bible kdekoli, je v každé řeči knihou naděje, posily a požehnání. Zvláště poslední anglický překlad „The Good News for Modern Man“ (Dobrá zpráva pro moderního člověka) dokazuje, že lidé i dnes rádi čtou Bibli. Podle zprávy biblické společnosti jich bylo prodáno přes 12 milionů.
Znalost Bible se dnes vyučuje na obecních, středních i vyšších školách. Žalm 23, 14. kapitola Janova evangelia, ale i jiné oddíly z Bible jsou známější než Dostojevský, Jirásek nebo Shakespeare. To nejhlavnější však je, že Bible až podnes přináší úlevu a útěchu trpícím lidem. Nad rakví sotva můžeme číst filozofické nebo vědecké články a takto těšit truchlící rodinu. Člověku, který je obviněn vlastním hříchem, nepomůžeme čtením románu nebo zprávou finančního úspěchu. Jeho svědomí ho švihá kamkoli se obrátí. Nemůže jíst ani spát. Pouze slova Písma svatého „Synu (dcero) , odpouštějí se tobě hříchy tvé“ (Matouš 9.2) mu dají klid a vítězství. Toto jednoduché biblické poselství zachránilo více lidí od nervového zhroucení a od sebevraždy než nejmodernější léky.
Bible nepřežila pouze své nepřátele a posměvače. Přežila také veliká království a říše. Starý zákon přežil Babylonskou, Řeckou i Římskou říši a celá Bible přežila říši Napoleonovu i Hitlerovu. Věříme pevně, že tato Bible přežije říše a systémy moderní doby, právě proto, že je to kniha Boží.
5. Ovlivňuje, inspiruje a proměňuje zástupy lidí
Bible ovlivnila inspirovala muže, jako byl Komenský, Tolstoj, Milton a jiní. Dokonce státníci, vědci a diplomati, muži jako Benjamin Franklin, Newton, Lincoln, Webster, Emerson, Masaryk a mnoho jiných, byli věrní čtenáři Bible. Z Bible čerpali posilu i požehnání.
Nejznamenitější umělci a malíři, kteří nám dali mistrovská díla, byli také inspirováni Biblí. Da Vinci namaloval obraz „Poslední večeře Páně“, Stenburg „Ukřižování“, Raphael „Svatbu v Káni Galilejské“, Rembrandt „Obětování Izáka“, „Kristovo uzdravování nemocných“ a „Večeři v Emauz“, Michelangelo „Stvoření po Potopu“ a „Poslední Soud“ atd. Jsou zde uvedeni jen někteří umělci.
Bible také ovlivnila skladatele hudby. Oratorium „Izrael v Egyptě“ je od Handla, Hayden složil „Stvoření“. Ze všech duchovních chvalozpěvů je například nejznámější nejoblíbenější sbor z Händlova „Mesiáše“, „Hallelujah sbor“. Beethoven složil oratorium „Kristus na hoře Olivetské“, několik duchovních skladeb máme i od Dvořáka a Smetany. V dnešní době máme i několik filmů, které byly natočeny na biblické motivy. Jsou to například „Desatero“, David a Goliáš“, „Samson a Dalila“, „Ester“ a jiné.
Bible neovlivnila a neinspirovala jen své přátele. Ovlivnila a obrátila i některé své nepřátele. Dokonce i Darwin, otec vývojové teorie, který po celý život bojoval proti Bohu a Bibli, se před smrtí kořil a své učení odvolal. Lew Wallace, anglický spisovatel, chtěl odstranit křesťanství jednou provždy. Aby dokázal, že křesťanství ne nesprávné a nemístné, začal studovat Bibli. Četl hlavně Nový zákon. Při čtení Bible se stal křesťanem a napsal knihu „Ben Hur“, ve které vzdává hold Kristu, Bibli i celému křesťanství. Ano, i stovky vězňů, nevěstek a jiných lidí nalézá při čtení Bible očištění a jsou obráceni k Ježíši Kristu. Bible změnila divoké národy na inteligentní a civilizované.
Učitelé a kazatelé Bible, muži jako byli Cyril a Metoděj, Hus, Komenský, Knox, Wesley a mnoho jiných, povzbuzovali posluchače kázáním Bible. Byl to zvláště Komenský, který potěšoval české exulanty Biblí Kralickou, když žil ve vyhnanství. Tato Kniha knih nás až podnes učí lásce, úctě a spravedlnosti. Miliony zničených životů byly proměněny a tisíce lidí byly přivedeny na pravou cestu jen proto, že četli Bibli. Protože děti exulantů četli Bibli Kralickou, zachovaly si rodnou řeč a lásku k národu, třebaže nikdy vlast neviděly a do českých škol nechodily.
Poselství Bible působí podnes na všechny lidi a to nám dokazuje, že Bible JE Slovo Boží. Proto ji věrně a denně čtěme. Její učení braňme a šiřme a podle ní i žijme. Takto budeme šťastni, Bůh bude oslaven a mnoho lidí kolem nás obdrží požehnání. 
 
Sedmička v Bibli
Co rozumíme pod pojmem původní biblický text? SZ byl psán v hebrejštině a NZ v řečtině. Řečtina a hebrejština mají svou zvláštnost. Česká abeceda obsahuje 26 písmen a kromě toho máme 10 symbolů pro číselné hodnoty – čísla. Hebrejština má 22 písmen a každé má i svou číselnou hodnotu. Řečtina má 24 písmen a také má každé svou číselnou hodnotu, jen č. 6 a 90 Má svůj vlastní symbol. V latině už jen některá písmena mají současně i význam číslic: I, V, X, L, C, D, M. Ale v hebrejštině a řečtině mají všechna písmena svůj číselný význam. Takže můžeme Bibli – původní biblické texty (v originál. jazycích) číst buď pomocí slov a jejich významu nebo pomocí číslic. To je zajímavost, která nám dokazuje, že Bible není knihou, kterou by napsal (vymyslel) člověk. Nejčastěji používané číslo v Bibli je SEDM. Za SEDM dní stvořil Bůh svět, v Egyptě bylo SEDM bohatých a SEDM hladových let, Izraelci obcházeli Jericho SEDM dní a SEDMÝ den SEDMkrát zatroubili, milostivé léto se konalo každý SEDMÝ rok, Náman se měl SEDMkrát omýt v Jordánu k očištění od malomocenství, SEDM dní se Bohu předkládaly zápalné oběti, svátky trvaly vždy SEDM dní, a Zjevení Janovo je plné čísla SEDM (SEDM pohrom, SEDM polnic, SEDM svícnů, SEDM pečetí, …). Př. 9.1: Moudrost vystavěla svůj dům na SEDMI sloupech.
Sedmička je nazývána číslem plnosti, dokonalosti a hraje úžasnou roli v původním biblickém textu v hebrejštině i řečtině. Když začneme sčítat číselné hodnoty jednotlivých písmen, zjistíme zajímavou věc: Že téměř každá věta, část nebo odstavec v Božím slově nám dává hodnotu čísla SEDM nebo jeho plného násobku. Vyskytuje se to v celé Bibli od Genesis po Zjevení v hebrejštině i řečtině. Každý se o tom může přesvědčit, aniž by znal jazyk. Stačí znát číselné hodnoty písmen. Hebrejština se čte opačně než čeština, tedy od konce dopředu a zprava doleva. Ukážu vám dva příklady, jeden ze SZ a jeden z NZ.
Ten první příklad je ta úplně první věta v Bibli, Gen. 1.1: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Pod každé písmeno jsem si napsal jeho číselnou hodnotu. Součet číselných hodnot všech písmene je 2702 = 7*386. To je první skupina, druhá skupina je číselná hodnota důležitých slov: Bůh, nebe, země. Součet číselných hodnot těchto slov je 777 = 7*111 a vytváří tu tři sedmičky. Další skupina je číselná hodnota slovesa „stvořil“ a to je 203 = 7*29. Další skupina je číselná hodnota prvního + obou prostředních + posledního písmene. Součet je 133 = 7*19. Pátá skupina je číselná hodnota prvních a posledních písmen všech slov, to je celkem 1393 = 7*199. Další skupina je číselná hodnota prvních a posledních písmen prvního a posledního slova, celkem 497 = 7*71. Sedmá skupina je číselná hodnota prvních a posledních písmen vnitřních slov, to je 896 = 7*128. Další skupina je číselná hodnota posledních písmen prvního a posledního slova, to je 490 = 7*70. Další skupina je počet hebrejských slov = 7. Dále součet všech písmen, to je 28 = 7*4. Dále součet písmen prvních 3 slov, to je 14 = 7*2. Potom součet písmen posledních 3 slov, to je 14 = 7*2. Další skupina je počet písmen prvního předmětu „nebe“ i s členem a druhého předmětu „země“ včetně členu, to je 7 + 7 písmen. Počet písmen hlavních slov: „Bůh, nebe, země“ je 14 = 7*2. A počet písmen nejkratšího slova uprostřed + písmeno nalevo a napravo = vždy 7. V této jedné větě tedy máme 15 skupin, které nám jasně ukazují na číslo SEDM. A tento jev se vyskytuje ve VŠECH knihách Bible. To nám dokazuje, že autorem skutečně nemohl být člověk.
Druhý příklad vám dám z NZ. Mr. 1.1-8 tvoří ucelenou stať, která byla také podrobena tomuto matematickému sledování. Součet všech řeckých slov je 126 = 7*18, součet řeckých písmen je 427 = 7*61, počet samohlásek je 224 = 7*32, počet souhlásek je 203 = 7*29, počet slabik je 294 = 7*42, samohláskou začíná 42 = 7*6 slov, souhláskou začíná 84 = 7*12 slov. Slovních výrazů je 77 = 7*11, počet slovních výrazů 1.-5. verše je 49 = 7*7 a v 6.-8. verši je jich 28 = 7*4. Ze 77 slovních výrazů začíná samohláskou 35 = 7*5 a souhláskou 42 = 7*6. Počet písmen v nejdůležitějším slově je 14 = 7*2. V této části tedy bylo nalezeno 13 skupin, které nám ukazují na číslo SEDM. Apokryfní knihy, které bývají součástí jen katolických vydání Bible, byly také podrobeny tomuto zkoumání a nevykazují absolutně ŽÁDNÉ souvislosti s čísle SEDM!! To nám také dokazuje, že o zařazení knih do biblického kánonu tehdy rozhodovali lidé vedení Duchem svatým a zařadili tam skutečně JEN knihy, které tam náleží. Apokryfní – deuterokanonické knihy v katolických vydáních Bible lze považovat jen za knihy vzdělavatelné, ALE nikoli za autoritativní Boží slovo!!
Číselné hodnoty jsou i ve jménech pisatelů biblických knih. Jde o 26 autorů knih SZ a NZ. Sečteme-li je dohromady, mají také číselnou hodnotu 7 nebo plného násobku. Sečteme-li všechna hebrejská a řecká jména v Bibli, dostaneme zase číselné hodnoty. Například David je zde uveden 1134x = 7*162, Mojžíš 847x = 7*121. Také výrazy jednotlivých jmen dávají číselné hodnoty dělitelné sedmi. Slova, jimiž knihy NZ začínají a končí = 27 + 27 slov a tato slova dávají číselnou hodnotu dělitelnou sedmi. Vysvětlit existenci těchto skutečností můžeme jen 2 způsoby: buď „náhodou“ nebo úmyslným sestavením. Pokud bychom uvažovali o „náhodě“, museli bychom počítat. Náhoda je určená počtem pravděpodobností. Je tu nějaká pravděpodobnost, že by tyto souvislosti vznikly ve všech knihách? Bible byla psána v rozmezí 1600 let různě vzdělanými lidmi (králové, kněží, lékař, rybáři, pastýři,..). Je nemožné, aby se vzájemně domluvili. Že by tyto skupiny číselných hodnot vznikly „náhodou“, je zcela vyloučené. Musíme tedy přiznat, že to takto bylo napsáno úmyslně. Buď úmyslně s tím, že to tak sepsali ti konkrétní pisatelé – a nebo o tom ani nevěděli, že to takto psali. Tedy že jim to Bůh vnuknul, že byli inspirováni a vedeni Bohem. Že by tak psali vědomě, je prakticky nemožné. Nebyla žádná možnost vzájemné domluvy a vytvořit vědomě ucelený text, který by obsahoval takové skupiny číselných hodnot, je také nemožné. Nezbývá nám tedy, než připustit Boží inspiraci a vedení těchto autorů. Přestože Bůh i při takové inspiraci si používá člověka celého, tedy i s jeho vyjadřovacími schopnostmi a intelektem. zatímco spiritisté nepíší sami za sebe, démonská inspirace vyjadřuje skrze ně někoho jiného (hlas, ,styl, rukopis,..). V tomto je zásadní rozdíl mezi inspirací Boží a ďábelskou. Bible je skutečně jediná kniha vystavěná na tak zázračných číselných obrazcích. byly zkoumány i jiné knihy v hebrejštině a řečtině a zjistilo se, že veškerá ostatní literatura je na tuto záležitost naprosto „hluchá“. Docházíme tedy k poznání, že Bible není dílem mnoha hlav, ale výlučně dílem jediného ducha. Tyto odhalené číselné skutečnosti nám dokazují božskou doslovnou věrnou inspiraci Písma. Je to vědecký důkaz Boží inspirace a pochybovači nemohou proti tomu vůbec nic namítat, protože mají možnost sami se o tom přesvědčit. Bůh se tímto zázračným způsobem podepsal na své velkolepé dílo, které dal do rukou lidem.
Někdo by mohl namítnout, proč tedy Pán Bůh dovolil, aby se všechny původní rukopisy ztratily. Musíme si uvědomit, že lidé mají tendenci – schopnosti uctívat a zbožňovat věci, které mají určitý charakter nějakého božství. Jeden člověk na Západě si dal práci objet všechny lidi, kteří tvrdili, že mají skutečnou relikvii – třísku z Ježíšova kříže. On si každou tu třísku přesně zvážil, změřil, zaznamenal velikost – a když pak všechno sečetl, přesahovala celková váha 2 tuny. V Bibli je příběh o tom, jak Mojžíš na Boží příkaz zhotovil měděného hada, kterého povýšil na poušti. A Izraelité uštknutí jedovatým hadem byli pohledem na tohoto měděného hada vírou uzdraveni. Bylo by jistě skvělé mít takového hada dnes. Mít takový důkaz, jak se Bůh přiznal ke svému lidu. Osud tohoto měděného hada najdeme v 2. Král. 18.4: Ezechiáš ho nechal zničit, protože se stal předmětem modloslužby – uctívání!! A toto si Pán nepřeje, jak to známe z 23. přikázání: „Neuděláš si podobu ničeho a nebudeš to uctívat!“ Kdyby existovaly původní rukopisy biblických textů, staly by se pro mnohé lidi předmětem uctívání, což by je odvrátilo od uctívání pravého Boha. Vůbec ani nebylo nutné, aby se původní rukopisy zachovaly, protože máme dostatek kvalitních opisů. Dokonce v Kumránských jeskyních u Mrtvého moře byly nalezeny svitky z doby 200 let před n.l.
Je tu však ještě jedna zajímavá věc: V některých manuskriptech občas něco chybí. Např. Markovo evangelium má někde jen 15 kapitol. Dlouho se vedl spor o to, zda 16. kapitola do původního Mr. evangelia patří, nebo ji tam nějaký opisovač přidal. Tato kapitola byla také podrobena matematickému zkoumání a našlo se tam 32 souvislostí, které ukazují na číslo SEDM. Můžeme tedy s jistotou říci, že 16. kapitola Markova evangelia je úplně stejně inspirovaná jako 15 předcházejících kapitol. Dalším takovým sporným bodem byla pasáž z Jana 8 o ženě cizoložné, která byla předvedena před Pána Ježíše. Některé manuskripty tuto zprávu vynechávají. Byla tedy také podrobena tomuto matematickému zkoumání a výsledkem bylo 28 souvislostí, které ukazují na číslo SEDM. To nám dokazuje pravdivost příběhu a inspirovanost těchto 17 veršů 8. kapitoly.
Další zajímavostí je otázka správného čtení manuskriptů. Dřívější způsob psaní byl interpunkčních znamínek a mezer mezi slovy, takže jednotlivá slova na sebe přímo navazovala a dala by se číst různě. A pak nám to dává jiný význam. Například 1. Kor. 13.3 se dá číst 2 způsoby a ekumenický překlad je uvádí oba. Matematické zkoumání těchto odlišných textů odhalilo chybnost kralické verze, správný je ekumenický překlad: „své tělo, abych získal slávu“. Druhý příklad je v Židům 4.9, který v ekumen. překladu je uveden v obou alternativách čtení a správná je ta 2. varianta: „Tak musí Boží lid dosud slavit sobotu jako svátek odpočinku.“ Na základě tohoto správného čtení biblického textu byl učiněn překlad NZ nejprve do angličtiny a nyní je i v němčině. Na základě této sedmičkové soustavy máme tedy možnost správně pochopit některé texty Písma svatého.
A číslo SEDM má význam i v našem běžném životě. Světlo se skládá ze SEDMI základních vlnových délek, v hudbě máme SEDM základních tónů, u některých nemocí je SEDMÝ (7., 14., 21.) den dnem krize, tep člověka bije každý SEDMÝ den pomaleji, těhotenství trvá 280 dní = 7*40, doba březosti různých zvířat je násobkem SEDMI, doba sezení slepice na vejcích je 21 (= 7*3) dní, …
Tuto sedmičkovou soustavu v Bibli objevil vědec ruského původu Ivan Panin. Vystudoval v Americe a byl profesorem v Kalifornii. Vyučoval staré jazyky – řečtinu, hebrejštinu, latinu. Byl to literární kritik a měl přednášky po celých USA. A byl to naprostý neznaboh a ateista!!! jednou se mu dostaly do rukou původní manuskripty Písma svatého a on si začal místo písmen malovat číslice, protože samotný text ho nezajímal. A najednou je překvapen a bere postupně další texty a pod povrchem celé Bible objevuje tyto matematické souvislosti s číslem SEDM. Popsal 60 tisíc papírů a na tom udělal celoživotní dílo. Na základě tohoto objevu si uvědomil, že Bible nemohla být napsána člověkem, a stal se z něj upřímný křesťan, následovník Kristův. O jeho obrácení psaly americké noviny palcovými titulky: „Panin, bývalý nevěrec, stal se křesťanem!!“
Je to vědecký důkaz božské doslovné inspirace Bible! Prostřednictvím Bible se tu podává důkaz, že Bible je Božím slovem a ne lidským!! ALE i to pouhé uznání Božího původu Bible VŮBEC nestačí!! My se musíme naučit přijmout to, co Pán Bůh nám chce říct zcela OSOBNĚ – pro sebe!! Budeme-li o něm jen hovořit jako o slově Bohem inspirovaném a nedotkne se nás přímo OSOBNĚ, nemá to pro nás žádný význam. Kéž nám Pán dá, abychom nejen uvěřili v inspiraci Jeho slova,, ale také ho prožívali. Jak říká apoštol Jakub: „Nebuďte jen posluchači Božího slova, ale také činitelé“ (Jk. 1.22) – jednejte podle toho slova!!   Amen!